background image
12

Důl Žofie

N 49° 50.725 E 18° 25.109

Důl Žofie

První zmínky o úspěšném dolování černého uhlí na Orlovsku pochází z konce 18. století. Bludovští nejevili o dolování větší zájem, hlavním důvodem byl nedostatek finančních prostředků. Ve 30. letech 19. století vznikly na území Orlové doly Schwabenschacht, Altmaschinenschacht (později se stal větrací šachtou Hlavní jámy) a Mühsamschacht.

V tehdy samostatné obci Poremba (v dnešní době Poruba, součást Orlové) kutal také ostravský podnikatel Jan Zwierzina. Jeho vrty na Zwierzinově poli v jihovýchodní části obce v roce 1868 koupili Rothschildové, o 3 roky později toto pole odkoupili bratři Gutmannové a stalo se součástí společnosti Kamenouhelné závody Orlová-Lazy. To následně posloužilo k vybudování dvojdolu Žofie o hloubce 230 metrů. V roce 1870 byla k dolu dostavěna Báňská dráha, vedoucí z Ostravy přes Petřvald do Doubravy.

V roce 1882 na dole pracovalo 410 dělníků, kteří za rok vytěžili téměř 60 tisíc tun černého uhlí. Po rekonstrukci v letech 1901 – 1902 došlo k rapidnímu zvýšení těžby. Například před první světovou válkou v roce 1913 se vytěžilo přes 210 tisíc tun ročně, přitom důl zaměstnával přes 780 dělníků.

Koncem první světové války skončilo drancování důlních děl a vyčerpávání sil zaměstnanců pro válečný prospěch. Přitom roky prosperity báňského průmyslu (zahrnující na Orlovsku také Důl Václav, Hlavní jámu a Novou jámu) střídaly roky recese. Reálná hrozba snižování platů a propouštění vedla k četným stávkám, mezi dodnes nejznámější stávky na Orlovsku patří Orlovská stávka, která vyvrcholila masakrem 4. dubna 1925, při níž přišli o život 4 lidé. Také se stávkovalo v roce 1932, v době hospodářské krize. Největší intenzita stávek byla na Dole Žofie a na Nové jámě v Lazích.

Za druhé světové války došlo k neúměrnému zvýšení těžby pro válečné účely. Na Žofii stoupla těžba až k 600 tisícům tunám za rok. Osazenstvo tvořilo skoro 1600 zaměstnanců. Do dolů byli dosazováni také váleční zajatci spojeneckých vojáků (Kriegsgefangenen) a dělníci z východu (ostarbeiteři), kteří byli uvězněni v pracovních táborech. Nejčastěji se v nich vyskytovali sovětští zajatci a Poláci. Životní podmínky byly kritické, při bídné stravě a hrozném stavu obytných budov v táboře pracovali zajatci na šachtách dokonce až 16 hodin denně. Pro vzepětí se nacismu vznikaly ilegální odbojové organizace. Například v roce 1943 byly pro odboj zformovány komunistické buňky vedené Gabrielem Jurczakem z Karviné. Tyto buňky pracovaly na všech dolech Orlovska, kromě agitační činnosti prováděly drobné sabotáže a pomáhaly rodinám vězněných. Na Nové jámě vycházel časopis Tempo, později také polský časopis Naprzód.

Po druhé světové válce došlo ke znárodnění dolů a převedení všech závodů do postupně se formujícího národního podniku Ostravsko-karvinské doly. K práci na dolech byli zpočátku využíváni i Němci, kteří byli předurčení k vystěhování se z osvobozeného Československa. V 50. letech minulého století částečně zajišťovali práci také političtí vězni zařazení v Pomocných technických praporech (PTP). Pro narůstající počet pracovníků nedostačovalo ubytování v hornických koloniích, a proto se zřizovaly brigádnické domovy.

Samotný Důl Žofie zaměstnával na počátku 60. let přes 1800 zaměstnanců. V roce 1963 byl Důl Žofie sloučen s Dolem Čs. pionýr v Orlové-Porubě, jehož součástí byl i orlovský Důl Václav. Následně tento komplex k 1. lednu 1970 splynul s Dolem Julius Fučík v Petřvaldu u Karviné. Tento velkodůl měl 6 závodů, Důl Žofie se stal jeho 5. závodem a přejmenoval se na Důl Fučík 5.

Dolování na Dole Fučík 5 skončilo v roce 1995. Posléze areál získal státní podnik Diamo, aby došlo k rekultivaci krajiny. Aby však nedocházelo k zaplavení areálu a okolí vodou, byla roku 1999 zřízena čerpací stanice pro její odčerpávání. Část areálu byla na základě rozhodnutí města Orlová a vlády ČR bezúplatně převedena na město a následně vložena do firmy Orlovská průmyslová a podnikatelská zóna, s. r. o. Tuto část areálu již město Orlová většinově nevlastní.

Samotný konec hornictví na území Orlové nastal 28. listopadu 2019, kdy na Dole Lazy (dříve Nová jáma, pak Důl Antonín Zápotocký) vyjel poslední vytěžený vozík s uhlím. Pokud opomeneme pozdější postupnou likvidaci Dolu Lazy, pak historie hornictví v Orlové se k tomuto datu ukončila.


Věděli jste, že...?

  • Důl Žofie zajišťoval elektřinu pro nemocnici na zámku v Orlové.
  • Na Dole Žofie byl organizován masový protest proti měnové reformě z roku 1953. Protesty byly silně potlačeny.
  • Vlivem vysoké těžby došlo k poddolování území a následné postupné demolici budov, na konci 60. let také ke zrušení železniční a tramvajové dopravy vedené přes Orlovou a Karvinou-Doly.
  • V roce 2018 byl uveden film Dukla 61, mapující tragickou událost výbuchu Dolu Dukla v Havířově z roku 1961. Natáčelo se také v areálu Dolu Žofie.

Zajímavá místa v okolí:

  • Vlakové nádraží - Tabule číslo 1
  • Kostel Narození Panny Marie - Tabule číslo 2
  • Pomník padlým za Těšínsko - Tabule číslo 11
  • Staré náměstí – významný střed města Orlové, kde se konaly trhy, manifestace, demonstrace a další významné akce a události. Do roku 1939 ji město nevlastnilo, ale pouze si jej pronajímalo, což byl ojedinělý případ z celého Československa. Na náměstí byl 6. července 1930 přivítán československý prezident T. G. Masaryk.
  • Bývalá klášterní škola – založena v roce 1877 milosrdnými sestrami řádu Karla Boromejského. Jednalo se o soukromou dívčí česko-německou školu, ve své vlastní budově nad závorami a u křižovatky od roku 1887. V roce 1946 byla na školu Místním národním výborem v Orlové uvalena národní správa, o dva roky později školu obsadila armáda. V květnu 1950 se kongregace rozhodla k opuštění budovy, a to v důsledku likvidačních zákroků proti katolické církvi. Dnes slouží objekt k podnikatelským účelům.
  • Bývalá Klášterní kolonie – mezi hřbitovem a ulicí Ostravskou (silnice I/59). Pojmenována podle nedaleké klášterní školy Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Vystavěna v letech 1878 – 1901 pro společnost Kamenouhelné závody Orlová-Lazy. Jednalo se o první obytné stavby z režného spárovaného zdiva. Celkem 44 přízemních domků se 174 byty s vlastním vchodem. V roce 2005 domy zbourány společností OKD kvůli nevyhovujícímu stavu a výskytu žloutenky.


Zdroje

Souhlas se zpracováním údajů

V rámci analýzy návštevnosti našeho webu používáme službu Google Analytics. V souladu s GDPR vám nabízíme možnost se této analýzy neúčastnit.