Pomník

Vybudování pomníku pro padlé vojáky v Sedmidenní válce a obětem plebiscitu (lidového hlasování, referenda) do právoplatného rozdělení Těšínska zamýšleli již členové orlovského sokolského spolku. Členové začali shánět finanční prostředky a v listopadu 1919 založili „Fond pro pozůstalé a pro zbudování pomníku padlým za Těšínsko se sídlem v Orlové“. Zpočátku byl vybudován pouze dřevěný pomník. V roce 1922 fond se Sokolskou župou Těšínskou organizovali exhumaci českého legionáře Jana Čapka z Prahy do Orlové. Převoz byl uskutečněn od března téhož roku, spolu s ním bylo pohřbeno 22 legionářů a vojínů převezených z polského Těšína a polské Pruchné.

Po přebudování fondu na „Spolek pro poctu padlých za Těšínsko“ v roce 1924 byla v říjnu téhož roku vyhlášena soutěž na výstavbu důstojnějšího pomníku. Vítězi se stali architekti Stránský a Šlégl s akademickým sochařem Václavem Žaludem. Svůj projekt pojmenovali jako „Zelený vykřičník nad Orlovou“. Vítězové poté zajišťovali stavební dohled.

Pískovcové sousoší slezské orlice vytvořil Ferdinand Malina z Orlové, architekt a bývalý italský legionář Čeněk Volný z Doubravy se podílel na architektonické části. Pomník byl odhalen 30. září 1928. Kromě jmen obětí a sousoší byl zhotoven i citát básníka Petra Bezruče: „Zhasnuvše dále žijí padlí bojovníci v paměti národa“.

V pomníku je pochováno 56 mužů včetně Jana Čapka, zakladatele čs. legií v Itálii. Před 2. světovou válkou byl po polském záboru českého Těšínska pomník poničen. Původní slezská orlice se nedochovala. Po válce byl pomník částečně obnoven.

Sedmidenní válka

Počátky sporu o Těšínsko se objevily již před vznikem samostatného Československa. O území mezi řekou Ostravicí na západě a řekou Bělou na východě měli zájem jak Češi, tak i Poláci. 19. října 1918 utvořili Poláci v Těšíně Národní radu pro Těšínské knížectví (v polštině: Rada Narodowa Kśięstwa Cieszyńskiego), kteří se dožadovali připojení celého Těšínska k novému polskému státu. Argumentovali výraznou polskou většinou [podle sčítání lidu z roku 1910 provedeného na základě obcovací řeči se jednalo o 234 tisíc Poláků (téměř 55%), Čechů bylo přes 115 tisíc (27%), Němců a Slezanů pak 77 tisíc (18%)].

Češi založili v Ostravě 30. října 1918 Zemský národní výbor pro Slezsko. Těšínsko bylo podle nich hospodářsky významné pro vzniklé Československo, hlavně pro černé uhlí z Ostravska a Karvinska. Významnou roli hrála také Košicko-bohumínská dráha pro železniční spojení se Slovenskem.

Samotný spor byl vyvolán plánovanými volbami do nově vzniklého polského Sejmu na Těšínsku a odvodem českých mužů z Těšínska do polské armády. Tato polská nařízení se československým politikům vůbec nelíbila a požadovali obsazení Těšínska československou armádou. Pod velením podplukovníka Josefa Šnejdárka se vojska dostala až k řece Visle u Skočova, kde na nátlak mocností, a nakonec i československých politiků, akci obě strany ukončily. Na československé straně si válka vyžádala 53 padlých, 124 zraněných, 7 nezvěstných. Na polské straně byly oběti mnohonásobně větší: 92 padlých, 855 zraněných, 813 nezvěstných, 576 zajatých. Sedmidenní válka trvala 23. ledna – 30. ledna 1919.

Po uzavření příměří v Paříži 3. února 1919 se začaly určovat hranice. Zvažovalo se také, že se uskuteční plebiscit. Ten však polská strana zavrhla, protože ve zkušebním plebiscitu konaném ve Frýdku se kromě Čechů, Němců a Slezanů rozhodla i polovina Poláku pro setrvání v Československu. Rozhodla až arbitráž, která 28. července 1920 definitivně rozdělila Těšínsko. Československu bylo uznáno 1208 km² (56% původní rozlohy Těšínska) se 295 tisíci obyvateli, uhelným revírem a Košicko bohumínskou dráhou. Polsko získalo 1002 km² plochy (44% původní plochy) se 140 tisíci obyvateli. Hranice Těšínska vytyčila delimitační komise. Dodatečně byla na žádost goralů připojena obec Hrčava k Československu. Hranice jsou (byť s krátkou přestávkou po Mnichovské dohodě) určené ve stejné podobě dodnes.

13. června 1958 po znovuobnovených sporech (především po obsazení Těšínska polskou armádou na počátku října 1938 a následně po válce), byla na nátlak Sovětského svazu uzavřena „Smlouva o konečném vytýčení hranic Těšínska“. Hranice byly určeny podle stavu v září 1938.

Věděli jste, že...?

• Do památníku vybudovaného v roce 1928 byla uložena také schránka s dobovými tiskovinami a pamětním spisem vyhotoveným akademickou malířkou Hermínou Henychovou z Doubravy, která byla objevena při rekonstrukci počátkem března 2020.
• 5. října 2020 byla do rekonstruovaného pomníku umístěna nová pamětní schránka, obsahující dobové a dnešní dokumenty.
• Původní sousoší bylo z boháneckého pískovce.
• Haličští politici, kteří pocházeli z dnešní jižní části Polska, zpočátku souhlasili s připojením Těšínska k Československu. Názor změnili po vydání Wilsonových 14 bodů, kde se také uváděl bod o sebeurčení národa.
• Podplukovník Josef Šnejdárek chtěl zabránit Sedmidenní válce návštěvou polského plukovníka Latinika na těšínském zámku. Chtěl bez boje získat Těšínsko Československé republice. Plukovník Latinik však s touto nabídkou nesouhlasil.
• Českoslovenští politici ustoupili od pokračování v bojích východně za Vislou také proto, že v Bílsku a okolí se nacházelo dost německých obyvatel.
• Spojenecká komise v čele s Italy uvažovala také o tom, že se Těšínsko stane samostatným státem. Tento kuriózní návrh se neprosadil.

Zajímavá místa v okolí

V areálu orlovského hřbitova:

1. hřbitovní kaple
2. pomníky – obětem 1. světové války, horníkům při důlní katastrofě v Lazích, obětem 2. světové války, obětem holokaustu
3. pamětní desky – obětem orlovských členů KSČ během 2. světové války, obětem abiturientů orlovského gymnázia, orlovským rodákům

Mimo areál hřbitova:

• Bývalá Klášterní kolonie – mezi hřbitovem a ulicí Ostravskou (silnice I/59). Pojmenována podle nedaleké klášterní školy Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Vystavěna v letech 1878 – 1901 pro společnost Kamenouhelné závody Orlová-Lazy. Jednalo se o první obytné stavby z režného spárovaného zdiva. Celkem 44 přízemních domků se 174 byty s vlastním vchodem. V roce 2005 domy zbourány společností OKD kvůli nevyhovujícímu stavu a výskytu žloutenky.