Vlakové nádraží

První úvahy o zavedení železnice mezi Košicemi a Bohumínem měl koncem 50. let 19. století těšínský ředitel železáren těšínské komory Ludwig Hohenegger. Chtěl jednak zvýšit konkurenceschopnost vůči pruskému železu a umožnit dolům i hutím v Liptově a Spiši odbyt do třineckých železáren, jednak zvýšit odbyt černého uhlí v ostravsko-karvinském revíru, ale také zpřístupnit lázně Smokovec ve Vysokých Tatrách a zabezpečit tranzitní přepravu mezi Baltským a Černým mořem. Nákladná výstavba se započala roku 1867 belgickými podnikateli, bratry Richeovými, a o dva roky později – 1. února 1869, se otevřel první 32kilometrový úsek Bohumín – Orlová – Těšín. Zbytek stavby převzala Anglo-rakouská banka a roku 1872 dráhu v celé délce dokončila.

Po 1. světové válce se vedl spor o Těšínsko, jenž vyvrcholil Sedmidenní válkou. Část Těšínska s košicko-bohumínskou dráhou a doly připadla v roce 1920 Československu a k České republice náleží dodnes (byť s krátkou přestávkou po obsazení Těšínska Polskem počátkem října 1938 a konče osvobozením Orlové Rudou armádou od nacistů 3. května 1945).

Roku 1924, po dvou letech od povýšení Orlové na město, změnila stanice Orlová název na stanici Orlová hlavní nádraží. Po přestavbě nádražní budovy se zde nacházely pokladny, restaurace a čekárna. Kromě přepravy osob a uhlí se zde vykupovaly například obiloviny, jejichž ceny výkupů shromažďoval agrární deník Venkov ze všech nákladních nádraží v republice. Přes šest kolejí se táhla lávka pro pěší k dnes nefunkčnímu dolu Fučík 5. Na nádraží kromě regionálních vlaků zastavoval také několik let jeden pár rychlíků Praha-Košice, za nacistické okupace i spěšný vlak do Kędzierzyna-Koźle.

Zvýšená těžba uhlí a s tím související větší využívání těžkého průmyslu způsobilo dráze, a nejen jí, značný problém. Koleje podléhaly neustálé opravě a náklady byly vysoké. Dráha se v úseku Bohumín – Louky nad Olší stala nerentabilní. Díky tomu se většina vlaků roku 1963 přesměrovala přes novou trať Dětmarovice – Karviná – Louky nad Olší a po protestech se 28. května 1967 uzavřelo nádraží veřejnosti a úsek Bohumín – Orlová – Louky nad Olší byl přenechán pouze pro přepravu uhlí. Nádražní budova se dodnes nedochovala. Zůstaly zde pouze dvě budovy sloužící jako skladiště a menší domek zajišťující technický provoz vyjímek. Roku 1988 převzalo nádraží od Československých státních drah společnost OKD Doprava (dnes PKP Cargo). V dnešní době je Orlová největším městem bez osobní vlakové dopravy. Osobní doprava je v současné době příležitostná (např. při Dni železnice nebo při vypravení Báňských spěšných vlaků Slezským železničním spolkem).

Věděli jste, že...?

• Původně měla trať vést přes Fryštát (dnešní Karvinou). S touto variantou ale nesouhlasili karvinští těžaři.
• Roku 1926 zde procházely desetitisíce lidí na orlovskou živnostenskou výstavu.
• Vypuknutím 2. světové války a okupací Orlové německým vojskem umožňovala dráha spolu s Jablunkovským průsmykem nejvýhodnějšího spojení Berlína, Budapeště a Iráckého Bagdádu.
• Velice podobná nádražní budova pro přepravu osob dodnes stojí v Bystřici nad Olší, nacházející se mezi městy Třinec a Jablunkov.
• Orlová uvažovala o znovuzavedení vlakového spojení formou vlakotramvaje. Projekt se ale nakonec kvůli vysokým nákladům dodnes nerealizoval.

Zajímavá místa v okolí:

• Kostel Narození Panny Marie – Tabule číslo
• Bývalá orlovská jatka – tvořena cihlovými budovami naproti cesty, do vybudování masokombinátu v Ostravě – Martinově (1963) zásobovala celý okres, poté konzervárna a pálenice pro soukromé pěstitele ovoce. Dnes jiná podnikatelská činnost.