Zámek

Arnošt Leberecht Bludovský v roce 1720 zdědil po Jáchymovi II. Bludovském statek. V té době byl Arnošt Bludovský nezletilý. Spravovat zděděné statky mohl až kolem roku 1734, po němž nechal zesílit ekonomický tlak na poddané. Jeho poměrně dobré hospodářské výsledky umožnily stavbu
barokního zámku u orlovského kostela. Stavba byla započata ve čtyřicátých letech 18. století a ukončena v roce 1765. Poddaní si ale stěžovali na zvyšování roboty (práce poddaných pro vrchnost) za hranou tehdejších předpisů, povstání vyvrcholilo v dubnu následujícího roku. Královská vyšetřovací komise nakonec uznala za pravdu poddaným a robota byla snížena.

Zámek byl postaven z kamene a cihel, omítnut a žlutě natřen, zdoben pilastry. Vstupní průčelí bylo obrácené k severu, v jižní části zámku byl zahradní sál (sala terrena), který byl poté nahrazen vstupní halou s balkónem. Mezi prvky zámku patřila např. mansardová střecha, jednoduchá valená klenba čtyř místností v přízemí, kazetový strop ve schodištní hale.

Zámek patřil Bludovským do roku 1838, poté ho vlastnil Jiří Thomke a v období 1844 – 1901 ho drželi ve vlastnictví Mattencloitové. Náhrobek Richarda Freiherra von Mattencloita se nachází v zámeckém parku v blízkosti římskokatolického kostela.

Zámek, resp. orlovský velkostatek, následně koupily za dva miliony korun Vítkovické kamenouhelné doly, spadající pod Vítkovické horní a hutní těžířstvo, jejímiž zakladateli byli bratři Gutmannové a Anselm Salomon von Rothschild.

Společnost se rozhodla pro zaměstnance dolů ve své správě přebudovat zámek na nemocnici. V přízemí se zřídily byty pro zdravotní sestry a lékaře, v prvním patře se nacházely nemocniční pokoje pro zatím 32 pacientů. Vnitřní úpravy zahrnovaly i strhnutí hedvábných a papírových tapet, došlo k vybílení stěn a natření světlými olejovými barvami. Do objektu byla zavedena ventilace a elektřina z Dolu Žofie. První pacient byl přijat 10. června 1902. Úředním jazykem byla v nemocnici němčina, personál tvořily hlavně řádové sestry.

Postupně byly přistavovány další objekty nemocnice pro nutné fungování a zlepšení zdravotní péče. Hlavní zámeckou budovu doplnily pavilon hospodářský (1907), márnice (1908), interní pavilony (1913 a 1924), plicní pavilon (1922). Tyto nové objekty se snažily svou architekturou začlenit do podoby bývalého zámku, který nebyl srovnán se zemí ani při požáru střechy na počátku 20. let 20. století. V té době již patřil Kamenouhelným závodům Orlová-Lazy. Nemocnice sloužila hlavně pro nemocné prostřednictvím Revírní bratrské pokladny. Po druhé světové válce pak nemocnici vlastnily znárodněné doly sdružené do národního podniku Ostravsko-karvinské doly. K 1. lednu 1949 byla nemocnice převedena ze svazku OKD do státní péče.

Orlovskou nemocnici na zámku tvořily po roce 1945 tato oddělení:

• Chirurgické: do 1958 a od 1962 - 1968
• Interní: do 1958 a od 1961 - 1968
• Porodní: 1948
• Neurologické: 1953 - 1958
• Kožní: 1960 - 1968
• Oddělení TBC: 1959 - 1961
• Plicní: do 1968

Uzavírání jednotlivých oddělení orlovské nemocnice v roce 1958 souviselo s otevřením nemocnice v Karviné-Ráji. Vzhledem k narůstajícímu počtu obyvatel v Karviné došlo ke znovuobnovení orlovské chirurgie a interny na počátku 60. let. Generální opravy však nezabránily katastrofě – v únoru 1968 se propadla chodba zámku a nemocnice musela být evakuována. Náhradní prostory nalezla jednotlivá oddělení ve Vítkovicích a Petřvaldě. Oddělení se poté po 1. květnu téhož roku postupně přestěhovala do bývalého brigádnického domova Pod Lipou v Orlové-Městě pod evangelickým kostelem.

Nové prostory získala nemocnice v roce 1979 v Orlové – Lutyni a byla součástí nemocnice v Karviné Ráji. V roce 1988 se do areálu nové nemocnice přestěhovala z brigádnického domova léčebna dlouhodobě nemocných.

V rámci optimalizace zdravotní péče v Moravskoslezském kraji rozhodli krajští zastupitelé roku 2018 k zániku akutní lůžková péče (chirurgie, interny, rehabilitačního oddělení, oddělení ARO, ale také vyhlášené oddělení ortopedie) v Orlové, a to i přesto, že velká část obyvatel Orlové a okolí se zrušením nesouhlasila.

Zámek od února 1968 postupně chátral. Vzkřísit zámek pro kulturní účely se nakonec nepodařilo a na následky poklesů půdy a poddolování byl srovnán se zemí v roce 1975. Zámek měl v roce demolice 210. výročí.

Zámecký park

Spolu se zámkem byl také zřízen zámecký park. Původně sloužil pouze vyšší společnosti, po přebudování zámku na nemocnici začali využívat areál pacienti, kde byla zřízena odpočinková zóna. Spolu s demolicí zámku došlo k likvidaci části zámeckého parku, byly také poškozeny dřeviny. Regenerace parku proběhla od 90. let minulého století do roku 2000. Došlo k obnově parkových luk, vysadily se keře. Během těchto prací bylo zasázeno také šest druhů exotických dřevin:

• Fagus silvatica Atropurpurea - buk lesní (červenolistá forma)
• Liriodendron tulipifera - liliovník tulipánokvětý
• Fagus silvatica Pendula - buk lesní (převislý)
• Ginkgo biloba - jinan dvoulaločný
• Catalpa bignoides - katalpa
• Acer platanoides Crimson King - javor mléčný červenolistý

V současné době slouží park k rekreaci. V areálu parku se nachází náhrobek Richarda Mattencloita. Zámecký park je chráněný od roku 1965.

Věděli jste, že...?

• Před vybudováním nemocnice byly při epidemiích vyklizovány některé domy v kolonii Mühsam (hornická kolonie u evangelického kostela). V domácím prostředí se běžně amputovaly končetiny.
• V nemocnici zemřela dělnice Marie Petrová, která se účastnila orlovské stávky ze dne 4. dubna 1925, a to na následky těžkého zranění páteře po třech týdnech od této významné, a zároveň nešťastné události.
• Pacientů, kteří si za pobyt v nemocnici platili, bylo při vzniku nemocnice málo. Tito soukromí pacienti se léčili za poplatek, který za Rakousko-Uherska činil pro 3. třídu 2,30 korun/den, pro 2. třídu 5 korun/den.

Zajímavá místa v okolí:

• Kostel Narození Panny Marie – Tabule číslo
• Věčný oheň – Tabule číslo
• Dělnický dům – Tabule číslo
• Staré náměstí - významný střed města Orlové, kde se konaly trhy, manifestace, demonstrace a další významné akce a události. Do roku 1939 ji město nevlastnilo, ale pouze si jej pronajímalo, což byl ojedinělý případ z celého Československa. Na náměstí byl 6. července 1930 přivítán československý prezident T. G. Masaryk.
• Bývalá městská spořitelna – funkcionalistická stavba z roku 1927 na ul. Petra Cingra 840. Sídlila zde spořitelna, svého času i knihovna. Spořitelní trezor byl uchováván ve speciální kapalině, která by zabránila zloději ke krádeži. Za socialismu byla okna z chodby nahrazená luxfery, po sametové revoluci došlo k výměně oken v přízemí a vybudována cukrárna. Budova momentálně chátrá a hledá se její další využití.
• Ulice Petra Cingra - hlavní ulice v Orlové, dříve s velkým podílem obchodů a služeb. Dřívější názvy hlavní třídy: Haupt Straße, Masarykova třída, Piłsudskiego ulica, Adolf Hitler Straße, Gottwaldova třída.